Nedávno jsem odpovídala na dotaz, jak vnímám skutečnost, že v Hlučíně podle statistického úřadu klesá počet obyvatel. Protože moje odpověď do článku určeného hlavně pro sociální sítě byla jednou z mnoha, soustředila jsem se na to základní, a to je bydlení. Stagnace nebo dokonce snižování počtu obyvatel bere každé město jako signál, že je třeba s tím něco dělat. Lidé mají zájem bydlet v Hlučíně, ale museli by pro to mít podmínky. Chybí volné pozemky, na kterých by se dalo stavět nové rodinné domy.
územním plánu Hlučína jsou sice velké stavební plochy v soukromém vlastnictví, určené k možnému zastavění, ale v těchto lokalitách se nic neděje. Kde by lidé naopak chtěli stavět a jsou připraveni, tam jim to územní plán zakazuje. I město vlastní pozemky, na kterých by se dalo v souladu s územním plánem stavět, ale musela by být vůle připravit je k prodeji. Pro mladé lidi, než si mohou dovolit vlastní dům, navíc chybí možnost kvalitního nájemního bydlení. Takže zatímco Ostrava i další města v regionu investují do moderního nájemního bydlení desítky milionů korun, opravují nájemní byty a domy, a dokonce připravují stavby městských domů s nájemními byty, my v Hlučíně jsme se spokojili se zakonzervovaným stavem a varovné signály v podobě dat Českého statistického úřadu nechávají místní politické vedení zcela v klidu. Pokud vedení města nezmění svůj postoj a nezačne být v tomto směru aktivní, počet obyvatel Hlučína bude dále klesat.
Ale nejen nabídka kvalitního bydlení dělá dnes určité lokality atraktivní hlavně pro mladé lidi. Ještě jako místostarostka Hlučína jsem se začala hodně zajímat o podmínky života rodin s postiženými dětmi. Tenkrát jsem zjistila, že i když máme v Hlučíně na české podmínky výjimečné zařízení Dětskou rehabilitaci Hlučín, přesto se musí rodiče potýkat s celou řadou nedostatků systému. Jsem ráda, že práce podporující rozšíření nabídky Dětské rehabilitace Hlučín, ale i dalších služeb pro děti s handicapem, kterou jsem začala před pěti lety, dále pokračuje a rozvíjí se.
Jenže v podstatě velmi podobné starosti prožívají a obdobné problémy řeší rodiny, které se rozhodly pečovat o svého rodinného příslušníka seniorského věku, jemuž už dochází síly. Maminku nebo tatínka odmítají odložit do ústavu, chtějí se o něj starat doma. Ale v době, kdy jsou v zaměstnání, ho tam nemohou nechat celý den bez dozoru. V Hlučíně pro seniory funguje na špičkové úrovni Domov pod Vinnou horou, který ale poskytuje veškerou péči pouze ubytovaným klientům. Stejně jako se vedení města spokojilo se zakonzervovaným stavem u bydlení, stalo se to i u péče o seniory. Dále se ve městě neposouváme, o další potřeby rodin se nestaráme, nové služby, které jinde už patří ke standardu, nenabízíme. A tak není divu, že po nich někteří občané zoufale volají.
Řešením pro podobné případy jsou takzvané stacionáře, kde mohou senioři smysluplně a pod dohledem odborného personálu trávit celý den a věnovat se užitečným činnostem včetně trénování paměti a dalším formám sociální rehabilitace. V odpoledních hodinách, když už jsou jejich blízcí zpět z práce, se mohou senioři vracet domů, kde to mají rádi, jsou tam zvyklí a cítí se tam dobře v rodinném kruhu.
V Moravskoslezském kraji takových stacionářů funguje devět, mnohé z nich provozuje Charita nebo Diakonie s podporou měst, ale například Bruntál, Nový Jičín, Třinec, Havířov nebo Orlová mají vlastní. Hlučín neposkytuje žádnou takovou službu, nejbližší je v Opavě, což je opravdu poněkud z ruky. A zatím to nevypadá, že by město plánovalo nabídnout rodinám pečujícím o seniory nějakou přijatelnou variantu pomoci. Náklady na pobyt seniora v domově se pohybují kolem 35 tisíc korun na měsíc, přičemž v podstatě asi polovina z toho se často hradí z různých veřejných zdrojů. Poskytnout lidem přijatelnou alternativu je tak zároveň hospodárné k veřejným financím.
Obracím se proto na členy vedení města, aby se zajímali o potřeby komunity. Aby místo plácání se po ramenou, jak všechno báječně funguje, hledali další možnosti, jak lidem vytvořit příjemné podmínky k životu. Pomoc s péčí o seniory k nim určitě patří. Citlivá a rychlá reakce na potřeby svých občanů je cestou k tomu, aby ve městě zase začalo přibývat obyvatel.