Tři historické polní cesty se za pomoci občanů po bezmála dvou letech příprav podařilo loni na podzim obnovit v Darkovičkách. Dvě z nich, 2,5kilometrová Cesta K osamělé Borovici a 1,5kilometrová Cesta Na třetině, se nacházejí na katastru Darkoviček.
Cesta K poutnímu kříži dlouhá 2,5 kilometru spojuje Darkovičky s Hlučínem. Iniciátorem zásadní změny v krajině, která pomůže udržet vodu v polích, byl Tomáš Matýsek z Darkoviček a jeho spolek Žít s krajinou – Darkovičky, Hlučín, Bobrovníky, založený mimo jiné i za tímto účelem. Loni v říjnu a listopadu lidé postupně cesty osázeli stromy a keři.
„Ozeleněním cest se výrazně posílí mimoprodukční funkce krajiny. Přerušení velkých ploch se zemědělskými plodinami pomůže zabránit erozi půdy. Vysazovali jsme hlavně plodonosné keře a stromy, například třešeň ptačí, jeřáb ptačí, jeřáb oskeruše, hloh obecný, svídu bílou, šípkovou růži, černý bez, hrušeň polní, trnku obecnou, jabloň lesní. To jsou všechno dřeviny, které historicky do polních remízků patří a v budoucnu poskytnou pestrou potravu ptákům a přirozenou skrýš mnoha zvířatům,“ prozradil Tomáš Matýsek.
S myšlenkou obnovit historické cesty přišel Tomáš Matýsek už v roce 2018. Nebylo vůbec jednoduché získat pro ni politickou reprezentaci města, což bylo nezbytné. Město totiž muselo zemědělcům nejprve vypovědět pachtovní smlouvy na konkrétní kousky pozemků, po kterých historické cesty vedly. Zemědělci je kdysi rozorali, aniž si uvědomili, jak je jejich počínání bezohledné. Podél opětně vytvořených cest je nyní nově vysázeno přes 200 keřů a 200 stromů, které pocházejí z lesní školky, mnohé z nich Tomáš Matýsek ještě následně předpěstoval na své zahradě.
Při vysazování, na které se dobrovolníci svolávali přes Facebook, se nás postupně sešlo asi osmdesát. Přišli ženy i muži, dospělí i děti s pejsky. Mnohdy se zapojily celé rodiny. Některé z těch lidí jsem znala, s dalšími jsem se seznámila až při práci. Prožili jsme společně skvělé víkendové dny. Když jsme v listopadu osazovali poslední cestu, byla už šílená zima a sešlo se nás méně než obvykle. Bylo skvělé, když manžel Marie Drobíkové, která taky pomáhala, přivezl všem zmrzlým sázejícím zimní vesty. Ta setkání byla milá i poučná. Pro mě osobně bylo příjemným překvapením, že se podařilo pro dobrou věc spojit skupinku lidí, která bez sepisování projektů, bez dotací, udělala pro komunitní život a pro hlučínskou krajinu tak zásadní věc. Zatímco město má k dispozici rozsáhlou adaptační strategii na změny klimatu, podle které stejně většinou ani nepostupuje, parta lidí i bez hromady papírů věděla, co je dobré, a udělala to.
„Jen jsme do krajiny vrátili polní cesty, které, jak ostatně dokládají staré mapy, tam dříve byly. Jde o páteřní cesty, jež na sebe vzájemně navazují. Zpřístupňují lidem krajinu a jednotlivým majitelům jejich pozemky, na kterých hospodaří zemědělci. Vytváří výletní okruhy pro pěší i cyklisty. Sice to trvalo dlouho, ale jsem rád, že se nám podařilo přesvědčit politickou reprezentaci města o potřebnosti těchto krajinných opatření ve větším měřítku,“ řekl Tomáš Matýsek.